Základní podoby učení a myšlení.             

Prof. MUDr. J. FABER, DrSc. PRAHA, 2014

Jakákoliv lékařská léčba má být spojena s psychoterapií. Často ji pomocí svých „dobrých rad“, spíše nevědomky poskytujeme. Ale měla by být systematičtější a cílenější. Elektroencefalografický bio- feedback (EEG BF), tedy použití zpětné vazby a EEG pro léčbu úzkostí, poruch pozornosti, hyperaktivity nebo epilepsie, by také měla být po dobu sezení vždy doprovázena verbálním kontaktem terapeuta s pacientem.

V tomto článku se budeme věnovat následujícím kategoriím: učení, paměti, myšlení a řeči. Začneme učením a pamětí neboť obojí spolu souvisí jako dvě strany téže mince. Jde o dva složité pojmy zásadní důležitosti. Přes veškerou snahu vědy nejsou zcela probádané, proto zde uvádíme několik pohledů na tento problém.   

Učení a paměť.

Psychofysiologie paměti může operovat s pojmy interní a externí mechanismy, fysiologické a patologické formy. Jde tedy o čtyři možné kategorie učení a paměti: interní fysiologické, externí fysiologické, interní patologické a externí patologické.

Interní fysiologické mechanismy paměti spočívají v thalamokortikálním reverberačním systému (TKRS), v septohippokampovém systému (SHS, což je v podstatě hlavní část limbického systému -  LS) a v aktivitě pontocerebrálních jader a drah během REM spánku.  (Viz obr. 1) Pro tato tvrzení je známá řada experimentálních i klinických důkazů, kupř. pre- i postnatální insuficience REMu je často spojena s oligofrenií nebo demencí i s epilepsií. Tyto mechanismy jsou definovány geneticky a nejen lidé, ale i všichni savci se s nimi,  již dobře vyvinutými, rodí. Stručně mluvíme o zásadním vývojovém vlivu přírody – nature.

Externí fysiologické mechanismy spočívají od narození na dyadickém vztahu s matkou, tj. na "přimknutí, secure attachment" i na následující výchově a vzdělání, stručně na "kulturogenesi". Jde tedy o zevní vlivy rodiny, společnosti a školy – nurture.

Interní patologické mechanismy učení a paměti jsou dané dědičností, kupř. Downova choroba nebo presenilními a senilními degenerativními procesy, kupř. Pickova nebo Alzheimerova demence. Sem patří i kongenitální (vrozené) degenerativní choroby jako je kupř. Wilsonova nemoc se symptomy: epilepsie, hyperkinese, demence způsobená střádáním mědi pro nedostatek jejího bílkovinného přenašeče ceruloplasminu.

Zajímavá jsou bádání Moffita (2002) zjišťující u některých delinkventů mužského pohlaví deficientní chromosom X. Tato organela nejen definuje pohlaví, ale i řadu enzymů, kupř. inhibitory monoaminooxidázy, při jejichž nedostatku může vznikat kupř. hyperdopaminergie vedoucí ke zvýšené agresivitě. Ženy mají dva X chromosomy, muži jen jeden X a druhý do páru je relativně malý Y chromosom definující mužské pohlaví. Ženy tedy mají možnost kompensovat jeden nedokonalý X druhým X chromosomem od druhého rodiče, který je s velkou pravděpodobností normální. Moffit zjistil, že ani tento genetický deficit na zločinnou karieru nestačí, ale je třeba ještě prožít nešťastné mládí plné psychotraumat, aby se uvedená latentní anetická a agresivní psychopatická povaha projevila. Život je složitý a osud je zřejmě dán interakcí mnoha faktorů jak přírodními (nature), tak společenskými (nurture).

Volume 2 Issue 4/2013 Full text